Jednoho červnového večera se Roderic narodil ženě, která byla sama v nemocnici. Už od prvního okamžiku byl jen on a jeho matka, protože jeho biologický otec se ihned na začátku těhotenství rozhodl, že rozhodně pro otcovství není dělaný. Jeho matka byla hodně mladá, myslela si jak všechno zvládne sama, odmítala pomoc od matky toho muže, se kterým měla Roderica, avšak.. nebyla to úplně pravda. Moc se nesnažila když se jednalo o péči malého Roderica, nezajímala se o něj tolik, jak by matka správně měla a to vzniklo i k problému v jeho řeči. Měl problémy mluvit, zakoktával se při každém druhém slovu ale nikdy nebyl vzat ke specialistovi a matka ho měla za zpomalené dítě, což snižovalo péči a city ještě více.
Jediné po čem ona sama toužila bylo žít v luxusu a proto se tolik o svého syna nestarala a raději chodila ven, poznávat nové lidi jen aby mohla nějakého muže omotat okolo prstu.
Nakonec se ji to povedlo a když byly Rodericovi přibližně čtyři roky do jeho života přistoupila nová mužská role.
Roderic jakožto malé dítě byl nadšen, vidět muže, kterého chtěl brát jako otce, co nikdy neměl. Dokonce i mužovo chování bylo ukázkové, neustálé dárky, dostatek financí na lepší život, přesně to co chtěla jeho matka.
Avšak o rok později začal jeho nevlastní otec ukazovat své pravé barvy. Častá agrese, která se prvně projevovala jen ošklivými slovy, psychickým nátlakem a všechno to šlo jen na malého Roderica, který pomalu ani nerozuměl tomu, proč se to děje. Bylo však jasné kdo za to mohl, nedostatek citů od jeho matky jen kvůli tomu, že vypadal až moc jako jeho pravý otec a taky to, že nebyl pravým synem Franklina vedlo k tomu, aby hlavním terčem ošklivých slov byl on. Samozřejmě to nezůstalo jen u slov, velmi rychle se to začalo měnit v tresty a bití jen kvůli tomu, že rozlil mléko, či neuklidil po sobě jednu věc. Pokaždé byl zahnán do kouta, kde jeho nevlastní otec sundal pásek a použil ho na něj.
Dělal to chytře, tak aby nikdy neuhodil a nepoznamenal jeho tvář, aby to nikdo nezjistil a Roderic plný strachu co bude když to někomu řekne byl hodně dlouho potichu.
Okolo jeho dvanácti let se v jeho životě objevila postarší žena, která až moc dobře věděla, co se odehrává za těmi smutnými oči. Roderic ji věřil, že je to jeho babička a po tom s jakou láskou s ním jednala dostal dostatek odvahy ji říct všechno. Díky tomu si ho Deidre odvedla k sobě domů a získala opatrovnictví. Byl to dlouhý boj, ale Roderic se mohl konečně cítit milován a to mu stačilo.
Život s jeho babičkou byl o hodně lepší, přestal být tak plachý a uzavřený do sebe, chodil dokonce na terapie a hodně mu to pomohlo, otevřít se a užívat si života. Jediný problém, kterého se nikdy nezbavil byla jazyková bariéra. Většinu ji překonal, díky logopedii avšak kdykoli se dostane do stresu či nekomfortních situací tak se snadno zakoktá. Je to něco, co jej bude pronásledovat zřejmě do konce života. Avšak nikdy toho neměl mnoho, ale jeho babička se snažila, aby měl to nejhezčí dětství, když většina byla v temnotě.
Díky ní objevil vášeň k rostlinám a květinám, vždycky se těšil na léto, kdy mohl spolu s ní trávit čas na zahradě a pěstovat různé rostliny. Objevil i další vášně, jednou z ní bylo malování na plátno, u kterého jak se zdálo podědil po ní, kdysi byla poměrně slavná malířka, dokud její ruce nezačaly vypovídat ze služby kvůli věku. Rád maloval, jeho babička si myslela, že vezme tuto cestu jako budoucnost ale ke květinám ho to táhlo mnohem více a tak mu pomohla dostat se alespoň na střední školu, kde vystudoval aranžování květin a mohl se tím živit. Během učení na střední škole se dostal dokonce do nehody se zahradnickými nůžkami, kde strčil prsty kam neměl a jeho spolužák mu ustřihl článek prstu na malíčku. S tím, že prst dlouho nemohli najít musí žít s následky, které mu naštěstí nijak nepohoršili jeho život.
Dospělost přišla poměrně rychle, Roderic jakožto florista vydělával dobré peníze, avšak.. žil jen s tím co mu stačilo, neboť většinu svých peněz posílal ženě, která ho vychovala jak nejlépe dokázala. Chtěl ji to nějak vrátit a tohle mu přišla jako dobrá volba. Dokonce se dostal až do paláce, kde se dennodenně může starat o rostliny a pečovat o krásné zahrady. Jeho sen se splnil a tak nemůže být spokojenější.