Na první pohled působí jako kluk, kterého by si přál každý typický otec ze třetí kasty – je disciplinovaný, sportovně založený, slušně vychovaný, košili nosí vždy pečlivě vyžehlenou a zapnutou, avšak… Je to celé jen fasáda. Fasáda, kterou od něj svět očekává. Lucas je mistrem přetvářky. Ne však ze své vlastní vůle, což je i důvod, proč se mu to všechno zajídá a nejradši by ve skutečnosti celý palác podpálil, aby měl konečně pokoj a mohl v klidu doma barvit Warhammer figurky. To je však jen utopie. Žije v systému, který je nastavený tak, jak je nastavený. Může proti němu bojovat, ale pravděpodobně se nic nezmění. Je tak odsouzen ke stejnému zmaru jako všichni ostatní, kdo jsou součástí tohoto systému. Je ve třetí kastě a jestli z hodnosti kadeta postoupí na palácového strážce, dostane se dokonce do druhé. Má se dobře, ale přesto to má do opravdové svobody vpravdě daleko. Povinná sobotní golfová klání po boku jeho otce a jeho šovinistických kolegů jsou jen špička ledovce.

​

- „Podej mi prosím čtyřku železo, Lucasi.“

- „Jistě, otče. Jestli ale mohu být tak smělý, zkusil bych pětku titan.“

- „Excelentní volba, synu!“

 

Zvracel by. Nejradši by ty stupidní golfové hole rozlámal a hodil jim je do ksichtu. Už jen za to, jak si dovolují plácat servírky po zadku, jako by se nechumelilo. Polodementní boomerové! Nechápejte ho špatně – má svou rodinu rád, i přes podivné vztahy, které v rodině panují. Ale musí to vše být protkáno tou křečovitou škrobeností a snahou ze všeho vytřískat nějaké politické benefity? V takovém duchu se nese celý jeho život. Má předurčeno úplně vše. Od toho, co bude mít k obědu, až po jeho volnočasové aktivity. Je kapitánem baseballového týmu na vojenské akademii a je v tom zatraceně dobrý, jenže ho to taky nesmírně žere. Ten sport nikdy nechtěl ani začínat. A když už by si měl vybrat sport, radši by si vybral lukostřelbu. Nebo šachy! Má nasazenou masku sportovního frajírka, protože takový prostě má být. Protože jsou takoví jeho spolužáci a on musí zapadnout. Synáček úspěšného tatíka, který je úspěšný sportovec a je úspěšný ve všem ostatním včetně dloubání se v nose. Ve společnosti svých vrstevníků a lidí ze stejné kasty hraje jejich hru, tváří se jako pupek světa, chová se možná i arogantně. Smějí se někomu jeho spolužáci? Směje se s nimi. Komentují jeho spolužáci nějakou slečnu jako sexistická prasátečka? Komentuje s nimi. To vše, jen aby se pak na konci dne vyčerpaně odplazil domů, shodil konečně tu stupidní masku zdánlivé dokonalosti a sednul si ke stolu, na němž má rozpracovanou novou sadu Warhammer figurek. Ano, přesně tak. Ten frajírek, co je kapitánem baseballového týmu a svět mu leží u nohou, je ve skutečnosti beznadějný nerd. Neví o tom však skoro nikdo, jestli vůbec někdo. Všechno má schované pečlivě v krabici pod postelí. Warhammer figurky, sady barev, štětců, lepidel… K tomu sady sešitů, v nichž má sepsané D&D kampaně, několikery sady kostek. A tak bychom mohli pokračovat. Jeho největší guilty pleasure pak jsou fantasy nebo herní veletrhy, kam chodívá s vlastnoručně vyrobenými kostýmy jako cosplayer. Paladin v brnění z Warcraftu? Space marine z Warhammeru? To je přesně něco pro něj! Nikdo ho tak nemá šanci poznat a konečně může být sám sebou a vyblbnout se s podobně šáhnutými lidmi! Možná jednou… jednou se mu podaří odstřihnout od všedních nesmyslů jeho života. Ne jeho, života jeho rodiny a společnosti. A pak bude konečně doopravdy šťastný.