Jestliže se narodíte do rodiny Sterlingů, je naprosto jistých pár věcí. Budete žít ve velkém domě, který se vždy bude zdát až příliš tichý, vaši rodiče vás budou vychovávat dle přesně daného plánu, již v raném dětství budete vedeni ke dřině, která je potřeba, abyste se jednoho dne stali špičkou ve svém oboru, a hlavně dospějete k názoru, že je čest být Sterling… ne tedy, že by vám rodiče někdy řekli, že na sebe můžete být hrdí.
Když se Janeth narodila, její rodiče byli nadšení, protože mohli na svět přivítat dalšího člověka do své rodiny akademiků, vědců a pár ojedinělým excentriků. Hned, co se dostala z porodnice domů, její zatím ještě klidný život byl ihned obklopen knihami, uměním a kulturou, a to se v následujících letech příliš nezměnilo. 
Již od dětství navštěvovala ty nejlepší instituce, které šlo v Hansportu najít, protože přece nešlo dopustit, aby se její předpokládaný intelekt míchal s potencionálně nižším a malé Janeth tak bylo poprvé představeno elitářství ve světe akademiků. Se všemi těmi styky to nebylo ani nijak těžké. 
Janeth by neřekla, že by měla nějak extrémně těžké dětství. Měla vše, co mohla chtít… pokud tiše seděla a chovala se tak, jak měla, pokud nemluvila, dokud nebyla tázána, dokud byla zkrátka dokonalou holčičkou. Nemohla si jen tak hrát v blátě a běhat po zahradě, jen zřídka kdy blbla. Její okolí jí přece jenom vychovávalo k vysokým nárokům na výkon a preciznost. Janeth měla asi štěstí, že jí onen představený svět začal fascinovat. Milovala všudypřítomné umění a vůni starých knih, pokoje plné starožitností a obrazů. Místo běžných her trávila volné chvíle čtením a pozorováním otcovy sbírky předmětů v jeho pracovně. Rodiče byli přísní a kladli vysoká očekávání a ona z tohoto prostředí vyšla jako jedinec s disciplínou, pečlivostí a zodpovědností. Byla však spíše introvertní a její tendence chránit své vlastní pocity, což nakonec vedlo k tomu, že za život navázala jen pár přátelských vztahů.
V pubertě se toho příliš nezměnilo. Očekávání byla stále stejná, jen ve větší míře, a Janeth se je vždy snažila poslušně plnit. Jen nerada slyšela, jak se jí něco nepovedlo či jak je někdo lepší. Nebo když jí někdo vyčítal, jak je její bratranec Simon nadanější. I přesto se však Simon stal jejím nejlepším přítelem, protože se s ním nemusela nijak seznamovat, a navíc on nejlépe chápal, jaké je to vyrůstat ve světe plných vysokých očekávání. A jejich vztah také spojila láska k hudbě, i když jí Simon bere jako pravý hudební virtuóz a producent a Janeth si raději zpívá ve volných chvílích a pro uklidnění. Jejich duety se staly oblíbenou součástí rodinných oslav, protože oba mají krásné hlasy, co spolu dobře zní.
Během svých středoškolských let byla mladá Janeth neproblematická, nikdy příliš neřádila a nechodila na párty. Snad největší rebelie byla, když se naučila hrát na kytaru bez dovolení rodičů.
Po střední škole, kterou zvládla bez hloupých dramat a jen párkrát zlomeným srdíčkem, přišel čas na vybírání budoucího povolání. Někteří v rodině navrhovali práva, někdo architekturu nebo bankovnictví, ale Janeth již měla stejně vybráno, tedy alespoň teoreticky – a naštěstí nikdo nic nenamítal proti. 
Po letech snažení pro ni nebylo překvapením, že byla přijata na prestižní univerzitu, kde v průběhu čtyř let zvládla bakalářské studium pre-med tracku.. Všechno tohle totiž byl pouze předstupeň před pravým cílem. Když konečně měla první titul, bylo na čase se posunout dále, protože i když s titulem, tak stále byla a je nikdo, žádná doktorka. Nyní se nachází na začátku studia na lékařské fakultě, kde se plně noří do studia anatomie, fyziologie, biochemie, patologie a farmakologie a klinická rotace jí čeká až za dva roky. Po těchto čtyřech letech studia jí čeká skutečná volba - její srdce jí táhne spíše k pediatrii, ale rodina jí tlačí do kardiologie. Janeth zatím ještě neví, co bude dělat, a tak si pro jednou užívá onu příjemnou výmluvu, že to je problém jejího budoucího já.