Vzhledově je James nezaměnitelným synem svého otce. Sdílí totiž blond hřívu, co si oba nechávají příležitostně nezkrotně narůst do délky, kterou většina mužů nenosí. Druhým společným znakem je pronikavá modř číhající zpoza očních víček. Tu má většina lidí rychle spojenou s pronikavými, až skoro nepříjemnými pohledy kvůli dojmu, zda jim nehledí přímo do žaludku, zatímco není možno rozpoznat, co se honí v mysli Jamesovi. Jeho hlavu doslova nepřehlédnete vzhledem k úctyhodným sto osmdesáti centimetrům. Z onoho důvodu přijde ledaskomu zajímavější nejspíše dvojice tetování, které jsou odhaleny krátkými rukávy.

Kdekoliv se mihne, sálá z něho jakási bezchybnost. Odmala byl veden k dokonalosti. Jeho dětství bylo z velké části obětováno studiu, protokolům a formální výchově. Nic jiného pro něj tehdy neexistovalo. Učil se naslouchat, mluvit ve správný čas a stát s hlavou vztyčenou, i když mu bylo do pláče. Svět okolo něj ho formoval v následníka, ne v obyčejného chlapce. Jak však rostl, začala se v něm probouzet i jiná stránka. Touha po svobodě, po projevu, po vřelosti. Zjistil, že se mu líbí pozornost. Začal laškovat, lehce provokovat, testovat hranice etikety i očekávání. Miluje, když na něm jeho společnost visí pohledem, když ovládá místnost pouhým úsměvem či pohledem. A velmi dobře ví, jak na to. Má vytříbené způsoby, cit pro slova i schopnost manipulace, kterou si ale sám nerad přiznává. Navzdory své extrovertní a sebevědomé fasádě však není bez rozporů. Občas má chvíle, kdy se uzavírá sám do sebe. Utíká od všeho ruchu do ticha svých myšlenek, kde hledá úlevu ve starých knihách. Umí být sám, když je přehlcený, a někdy má i pocit, že právě v samotě je nejvíc sám sebou. Miluje ostré chutě jako výrazný alkohol. Hudba je jeho skrytým světem. Už roky hraje na kytaru a jeho hlas má zvláštní, podmanivou barvu. Sám ho ale nesnáší a nikdy by nezpíval veřejně. Možná i proto se tak úporně snaží působit dokonale. Nechce dát světu do ruky zbraň v podobě vlastní nejistoty. Nesmí. Ačkoliv působí, že má vždy vše pod kontrolou, jsou dny, kdy si není jistý vůbec ničím. Sebou, svým místem, tím, co chce. Tyto chvíle však pečlivě skrývá, zamyká hluboko v sobě a maskuje je úsměvem. James dobře ví, že je bisexuální, ale nikdy nezažil skutečně hluboký vztah. Možná je to strach, možná obrana, ale city si drží od těla. Románky přicházejí a odcházejí, stejně jako jejich jména, ale nic z toho se mu zatím nedostalo pod kůži. A možná to tak zatím chce. Možná ještě není připraven někomu odhalit všechno, co v sobě skrývá. Nikde se neukazuje s rozčepýřenými vlasy ani neupraveným oblekem, neboť si zakládá na profesionálním dojmu a nejspíš už dávno vyrostl z nedospělé, chlapecké fáze, kdy by ve svém postavení nepovažoval zevnějšek za důležitou součást. Má tendenci vše kolem sebe hodně kontrolovat a neustále třímat otěže vedení. Snadno lze odvodit, že nesnáší chaos a potřebuje mít nastolený řád, co drží pevně v rukou, a to nejenom v rámci lidí, ale například si potrpí na tom, aby v jeho domě byly věci naaranžované s přesností na centimetry nebo oblečení řádně seřezané a poskládané určeným způsobem. Ve chvílích, kdy se mu někdo vzpírá se z něho stává skutečný paličák. Nerad komukoliv ustupuje anebo přijímá věci odlišně, nežli on naplánoval. V tomhle se schovává velmi spolehlivá rozbuška a obrovská díra v Jamesovy trpělivosti. Nejčastějším výsledkem je tedy ostrá hádka, kdy z něho člověk spatří vážně to nejhorší, načež neodejde s nejlepším pocitem nebo se stane obětí díla manipulace, co ovládá na slušné úrovni. Nedá se říct, že je na sebe zpětně kdovíjak hrdý, když tahá za nitky mimo politické pole. Ten pocit sladkého vítězství, udolání soupeře a diktování směru má vždy navrch. V neposlední řadě je s tímto spojena striktní disciplína, k níž ho vedli odmalička a armáda onu vlastnost několikanásobně zesílila, takže není člověk, kterého lehce sundáte do kolen. Slovo „vzdát se“ nevede ve slovníku a díky rodné zemi se naučil, že osobu obdařenou slabou vůlí ostatní bez mrknutí oka sežerou. Není sice muž, kterého je snadné něčím rozhodit, ovšem lidská srdce jsou křehká, a přestože si to moc narovinu nepřiznává, pro něho platí úplně to samé a momentálně nosí v hrudi nadále roztříštěné střepy, které z něho udělaly muže, kterým je dnes. Někteří nejspíše chovají v paměti dobu, kdy se mu koutky úst ve vzácných chvílích roztahovaly v široké úsměvy a modř v očích nepálila jako led. Kdysi mu otevřeně záleželo hlavně na těch níže postavených, v zásadě slabších, k nimž přistupoval jako k sobě rovným. Například zaměstnance sem tam pozval na skleničku nebo rád s někým, koho si oblíbil a věřil mu, strávil chvíli času a nechoval se jako by jeho život byla jen obrovská pracovní schůze. Nebýval až tak extrémně odměřený či nedůvěřivý, ačkoliv se brala v potaz introvertní stránka, kterou zdědil nepříliš překvapivě po matce. Strohému přístupu napomáhá právě ona introvertní stránka, která však nedosáhla až totálního maxima, neboť necítil potřebu se vysloveně krčit v tmavých koutech. Dokud si mohl průběžně nabíjet baterky a mít chvíle klidu, zvládl se poprat s otravným bzukotem smetánky. V opačném scénáři se projeví medvědí mrzutost, přičemž nemá na nikoho vůbec náladu a zřetelně své rozpoložení naznačuje zamračenými, mrzutými výrazy. Podobně nesnáší, když k němu lidi nemají respekt anebo jej zesměšňují, tehdy dokážou být jeho reakce nejenom ledové, ale téměř hrubé. Těžko věřit, že pod tím vším je rodinný typ, co má přirozené tendence své blízké chránit a tvořit na jejich tvářích radostné úsměvy. Zpravidla svou náklonnost nedává najevo otřepanými, velkými gesty. Není typ muže, co půjde na rande do kina či luxusní restaurace, naopak nakoupí dvě krabice pizzy a půjde si sednout někam na deku. Závisí mu na osobních gestech. Těch, co druhému ukážou, nakolik ho zná a co zbožňuje. Jakmile se někomu rozhodne odevzdat, kde je nutné podotknout, kolik ostražitosti i logických důvodů je nutné přelstít, vydá ze sebe úplně všechno. Nedřímá v něm sladká romantika, nýbrž divoká a hluboká vášeň, s níž dává svou lásku najevo.