Charakter

Představí-li si někdo pod pojmem knihovníka tichou a nenápadnou osobu, pravděpodobně by mohl mít v hlavě vyobrazený obrázek Holdena. Je snadné ho v místnosti přehlédnout. Hnědé vlasy v kombinaci s průzračně modrýma očima sice dokáží v některých lidech vzbudit prvoplánový zájem, ale obvykle Holden nepatří mezi osoby, které ostatním vyrazí na první dobrou dech. Na nose má často posazené brýle, protože je bez nich slepý jako patrona a obléká se do nenápadných barev. Podobně nenápadná je i jeho povaha. Osobně se považuje za selektivního introverta. Nevyhledává velké davy, ale zároveň z nich nemá úzkosti, pouze preferuje komorní atmosféru nad velkolepostí. Udržuje si blízký okruh přátel, aniž by aktivně vyhledával nové. Všeobecně je zamlklý, ale pokud se v něčí přítomnosti cítí dostatečně komfortně, je schopný udržovat i rozvíjet konverzaci. Protože je přirozeně zvídavý, zajímá se o ostatní. Baví ho naslouchání, ať už mu někdo vykládá o svém dni nebo příbězích z minulosti. Jeho představivost jede na plné obrátky. Má kreativní duši a v hlavě se mu často rodí nepřeberné množství nápadů, které přenáší primárně na papír. Miluje knížky a čtení. Odjakživa se rád ztrácí v řádcích písmen, ať už se jedná o jednoduchá odpočinková díla nebo náročnější literaturu. Nesoudí knihu podle obalu a tuhle praktiku přenáší i na lidské bytosti. Fyzická schránka ho tolik nezajímá, dokud neví, jaký je člověk uvnitř. Duševní porozumění je pro něj nejdůležitější. Jakmile má k někomu blízko, nechává ho nahlédnout do vlastních představ, které jsou často dost zromantizované. Kromě reálných brýlí, totiž nosí i růžové brýle. Na svět pohlíží s nadhledem a snaží se v ostatních vidět to dobré, ač si to někteří možná nezaslouží. Zdatný manipulátor by si s ním pravděpodobně mohl pohrávat jako s loutkou. Protože není konfliktní, snaží se vše vyřešit v klidu. Validuje pocity a má tendenci problémy probrat a vyřešit okamžitě. Přímo nesnáší nedořešené záležitosti nebo úprky z těžkých konverzací. Jelikož oplývá vskutku obšírnou představivostí, potřebuje ke všemu dění v reálném životě závěr. Fantazírování je občas jeho největším prokletím. Stává se, že si něco vysní, ale nakonec tomu tak není a zasáhne ho pocit zklamání. Poměrně často se zasní a až příliš se ponoří do vlastních představ, takže přestane vnímat okolí a zapomene, co chtěl vlastně říct. Také je nutné podotknout, že je značně nešikovný. Zakopne i o neviditelný práh, věci mu často padají z rukou a občas přehlédne překážku v cestě. Nejednou už na tuhle nešikovnost doplatily jeho brýle. Zároveň nikdy není nejzručnější osobou v místnosti. Na skládání poličky by zaručeně potřeboval návod a pravděpodobně by ji stejně poskládal špatně. Pokud v královské knihovně zrovna probíhá přeorganizování, každý trne hrůzou ho k práci pustit.

Ač se to tak nemusí zdát, Holdenův život se netočí pouze kolem knih, psaní a vymýšlení příběhů. Má v oblibě i přírodu, kde se mu dobře přemýšlí a nejlépe pracuje. Běžně chodí na vycházky mimo rušné město, protože mu čerstvý vzduch, zeleň a pozorování zvířat přináší pocit klidu. Docela se vyzná v lučních a pokojových květinách. Tvoří herbáře a doma pěstuje několik druhů bylinek i ovoce a zeleniny. Jelikož rád pije čaj a preferuje ho nad kávou, vytváří si vlastní čajové směsi. A v neposlední řadě je také milujícím majitelem ročního samojeda, kterého pojmenoval po jednom ze svých oblíbených knižních hrdinů - Huckleberry. Zvířata považuje za nejlepší lidské společníky a nedá na ně dopustit. Spolu s Huckleberrym prošel kanisterapeutickým výcvikem, aby zvířecí láskou mohl zahrnovat i ty, kteří ji doopravdy potřebují cítit. A na oplátku pravidelně vypomáhá ve psích útulcích, aby němým tvářím alespoň částečně vrátil to, co ony dávají lidem.

Minulost

Holden měl to štěstí, že se narodil do milující rodiny. Láska jeho rodičů byla čistá, opravdová. Seznámili se v univerzitním debatním týmu. Zpočátku mezi nimi panovala jistá míra rivality, ale ta časem přerostla v blízké přátelství a nakonec i hlubokou lásku. Jedinou překážkou se pro ně staly kasty. Sarah pocházela z rodiny blízké královské rodině. Již po generace byli téměř všichni členové jejího rodu královským personálem na různých pracovních pozicích. Ona měla mít stejný osud. Na místní univerzitě studovala politologii, aby se mohla stát členkou královských radních, ale tenhle plán jí přerušila zamilovanost do Coltona, který původem spadal mezi Třetí. Na univerzitě studoval medicínu, aby se stal v budoucnu špičkovým chirurgem a ani jeho rodina nepatřila mezi chudou část obyvatelstva. Přesto se pro něj a pro Sarah rozdílné kasty staly poměrně závažnou překážkou. Oba sice pocházeli ze zámožných rodin, ale jelikož nechtěli rodinné úspory mrhat na postup do vyšší kasty, po několika letech vztahu se rozhodli, že Sarah sestoupí mezi Třetí. Zasnoubili se a následně i vzali, čímž započala jejich další cesta. Sarah změnila studijní obor na práva, aby se po dlouhých letech studií nakonec zařadila do právnického týmu královské rodiny, čímž jí i nadále zůstala věrná. Coltona díky nově nabytým známostem a šikovným rukám přijali do týmu lékařů. 

Jakmile se mladý pár usadil a stabilizoval svůj kariérní růst, přišel čas na rodinu. Poštěstilo se jim se dvojčaty. Jako první se narodila Harley, která byla přesně o minutu starší než Holden. Přestože si zevnějškem byla dvojčata podobná, vnitřně se od sebe nemohla více lišit. Harley byla divoká, komunikativní a všude jí bylo plno. Holden byl jejím přesným opakem. Trvalo, než se rozmluvil. Chodil na logopedii, protože mu dělala problém výslovnost některých hlásek. Neobklopoval se velkým množstvím přátel, stačil mu málopočetný okruh blízkých a pokud to bylo potřeba, vystačil si i se svou bohatou představivostí. Ve škole se nezařadil mezi podivíny, ale ani mezi oblíbené děti, kam se bez problémů infiltrovala Harley. Odjakživa chodil s oblibou do knihovny a účastnil se literárních soutěží. Knížky ho k sobě táhly jako magnet. Zbožňoval vyprávění příběhů a stejně tak i jejich čtení nebo psaní. Nos měl věčně zabořený v knihách nehledě na jejich tématiku, celý život četl vše, co ho zaujalo. Fantasy a sci-fi příběhy, romány, kriminálky i vzdělávací encyklopedie. Přestože mu lidská blízkost výslovně nevadila a čas s přáteli trávil rád, vždycky preferoval klidné večery nad knížkou. Na vymetání barů a klubů ho neužilo ani v dospívání. Nikdy cíleně nevyhledával milostné vztahy, byť jim byl díky romantickým představám otevřený. Cestu dospívání mu zkřížily pouze dva románky. Jeden se spolužačkou, druhý s kamarádem z literárního kroužku. Dodnes oba považuje za dětské lásky, na které rád vzpomíná, jelikož se nerozešli ve zlém.

Když přišel čas výběru univerzity, po dlouhém zvažování se rozhodnul pro vystoupení z komfortní zóny. Poslal přihlášku na několik zahraničních univerzit a z těch, kde ho přijali, se zapsal na Trinity College v Irsku do oboru knihovnictví. Cestou do neznáma pro něj začala nová životní kapitola. Zpočátku byl v cizí zemi poněkud ztracený. Trvalo, než si mezi Iry a dalšími zahraničními studenty našel malý okruh přátel, ale po prvním roce studia se mu podařilo najít správný rytmus. Všechno má svůj čas, což se Holdenovi potvrdilo. Stačila trocha trpělivosti a odhodlání a v Irsku se cítil skoro jako doma. Studiem procházel hladce, škola mu všeobecně problém nedělala. Při vysokoškolském životě se začal aktivně věnovat vlastnímu psaní. Odmalička bylo jeho snem vydávat knihy, a tak dělal vše pro to, aby se v psaní zdokonaloval. Pracoval na vlastním díle s postapo tématikou, účastnil se literárních workshopů i besed a zatímco si pomalými krůčky plnil sny a kombinoval studentský život s kreativním vyžitím, seznámil se s Avou. Jejich vztah započal v přátelském duchu a nesl se dál s poklidnou grácií. Pouto mezi nimi se postupně prohlubovalo, až se plynule přeměnilo ve stabilní vztah. Zmínil se o ní přátelům i rodině a bral ji jako součást svého každodenního života. Byl do ní zamilovaný až po uši, přestože její situace byla složitější než ta jeho. Avin otec byl přísný muž s konzervativním smýšlením. Bála se Holdena doma představit, a tak se stal jejich vztah poměrně privátním. Neustálé zatajování se mu nelíbilo, rodina pro něj byla důležitá, ale protože Avu miloval, toleroval její rozhodnutí. Netlačil ji do životních rozhodnutí, která sama nechtěla udělat. Možná nosil až příliš růžové brýle a naivně věřil, že ho její rodina časem přijme. Po třech letech vztahu byl odhodlaný učinit další krok - požádal ji o ruku. Když řekla ano, byl pravděpodobně nejšťastnějším mužem široko daleko. Pevně věřil, že je vše na dobré cestě. Jenže nebylo. Po pár měsících Ava zasnoubení z ničeho nic zrušila. Nebyla schopná mu podat srozumitelné vysvětlení a kontakt s ním zcela přerušila. Zkoušel ji kontaktovat, ale odezvu ani jednou nedostal. Zlomilo mu to srdce. Neměl závěr, nic nevěděl. Ava se z jeho života zcela vypařila. Rozchod ho ponořil do melancholie, veškeré pocity vypisoval na papír, a tak vzniklo jeho první literární dílo. Vydal ho pod pseudonymem, protože byl nerad na očích. Prodávalo se obstojně. Nestalo se bestsellerem, ale ani propadákem a svou skupinku milovníků postapokalyptického světa si našlo. Psaní mu pomáhalo ve vymotání se z minulosti. Přestože neměl závěr vztahu s Avou, bolavé srdce se postupem času začalo hojit. Zůstala na něm pouhá jizva, která při vzpomínkách občas zabolela. Z nejhoršího se však dostal ven, zatímco dál pracoval na své literární trilogii. Jelikož si Irsko zamiloval, zůstal v něm ještě po dobu dvou let a až v pětadvaceti se vrátil zpátky do své domoviny. Rodina ho přivítala s otevřenou náručí a jistě nikoho nepřekvapí, že mu královská rodina zajistila místo na pozici knihovníka, zhruba v době, kdy vydal druhý díl své knižní série The End Knows Us. V současnosti je už přes rok zpátky v Illéy, ochotný svůj život doopravdy resetovat a neupínat se na dávno ztracenou minulost.