Jednoho zataženého únorového dne se Guinevere narodila milujícímu páru jako druhé dítě. Odjakživa měla poměrně hezké dětství, spokojený život v úspěšné rodině. Otec obchodník, matka vědkyně. Mnoho času sice neměli, ale když už ho měli, snažily se veškerý ten čas dát právě Guinevere, která tu pozornost jako dítě rozhodně neodmítala. A když na ni čas neměli, uměla se zabavit sama, hlavně tím, že neustále běhala po přírodě, klidně bos a užívala si krásy, které matka příroda hodně často schovávala. Avšak s jedním členem měla odjakživa problémy, i když nechápala proč. A to byl její bratr Corbin, byl poměrně starší, nikdy s ní nechtěl mít nic společného, i když za ním malá dívka neustále lezla, aby si získala i jeho duši. Člověk by řekl, že když bude Guinevere starší, jejich vztah se zlepší, avšak opak byl u nich pravdou, neboť byl tak akorát horší. Guinevere zřejmě zdědila chytrost po matce, už od mala uměla poměrně dobře počítat a ráda objevovala nové věci. V brzkém věku viděla pár dívek tančit balet a ihned doma ho zkoušela, byla v něm docela dobrá bylo to něco, co ji šlo jako kdyby to k ní patřilo, stejně jako chytrost. Byla dost napřed než děti u ní ve třídě na základní škole a to ji způsobovalo dost problémů. Neustálé posmívání a šikana jen proto, že byla chytřejší a zvědavější než ostatní. A naděje, že by ji bratr pohlídal záda? Opravdu nízká a jednoho dne upadla úplně. Ten den, kdy byl její nejhorší, okolo 12 let ji spolužáci klasicky šikanovali, její bratr k nim přišel a i když věřila, že by to všechno zastavil, udělal to mnohem horší. Guinevere nikdy neměla ráda úplnou tmu, už od mala s tím měla problémy a nikdy to nepřekonala a když její vlastní krev pomohla šikanátorům zavřít její drobné tělo do sklepa školy, kde neviděla ani na krok, přestala pro svého bratra cítit cokoli jiného jen ne lásku. Její strach ze tmy se naprosto zhoršil, ani netušila jak se dostala ven, jediné co si pamatuje bylo to, že se probudila až na ošetřovně okolo ní rodiče, kteří konečně věděli, co se ve škole děje. Díky pomoci rodičům a financím, které měli nastřádané se dostala na lepší školu, kde všechno bylo lepší. Okolo 14 let si zamilovala plavání, neustále utíkala k řece, do které skákala a plavala v ní, i když proudy byly poměrně silné. Jednou dokonce spadla do vody tak špatně, že ji to nechalo viditelnou jizvu na rameni, avšak to nebylo nic, co by ji zastavilo v tom, co měla ráda. Milovala vodu, bylo to něco co ji uklidňovalo. A ten moment objevila i bohatý život v ní, který ji zajímal natolik, že se mu začala věnovat. Neustálé zkoumání pod mikroskopem, podpora matky i otce ji vedla k tomu, aby se sama vydala vědátorskou cestou. Její chytrost nepřišla nazmar a mohla dělat co milovala, až do momentu, kdy její otec přišel s nápadem, jak si zkusit polepšit její ale i jejich život. Selekce, u které nevěděla co si myslet. A i když to bylo nové dobrodružství a objevování nových věcí, ty staré se ji tak lehce pouštět nechtěly.