Minulost

Gabriel se narodil v Lisabonu do skromné rodiny, kde každý den byl bojem o lepší zítřek. Jeho otec António pracoval jako dělník v přístavu a matka Rosa se živila jako kuchařka v malé taverně na okraji čtvrti Alfama. Přestože jejich domov nebyl bohatý, vyznačoval se láskou a pevnými hodnotami, které Gabriel nosil v srdci celý život. Od dětství sledoval lodě vyplouvající z přístavu a snil o tom, že se jednou i on vydá na moře jako námořník, nebo že bude stát na hradbách a chránit svou vlast jako voják.
Už jako malý projevoval neobyčejnou píli a houževnatost. Zatímco jeho vrstevníci si hráli na ulicích, Gabriel pomáhal v kovářské dílně, kde si vydělával první peníze. Tam se naučil nejen tvrdé práci, ale také disciplíně, která ho později provázela v armádě. Jeho tělo postupně sílilo a stával se z něj mladík s vytrvalostí i odhodláním. Ačkoli rodina neměla prostředky, aby ho poslala na univerzitu, Gabriel trávil večery s knihami, které se mu podařilo získat. Učil se číst mapy, seznamoval se s historií země a s taktikami slavných bitev. Věděl, že pokud nemá peníze ani jméno, může se prosadit jen vědomostmi a odvahou.
Rozhodující okamžik nastal, když se otevřela možnost vstoupit do armády. Gabriel nezaváhal. Loučení s rodinou bylo těžké – matka se slzami v očích prosila, aby zůstal, ale otec chápal, že jeho syn musí jít vlastní cestou. „Tvůj život může být víc než ten můj,“ řekl mu a pevně jej objal.
V armádě se Gabriel poprvé setkal s princem Fredericem, který si nechával říkat Rico. Zpočátku to bylo náhodné setkání během výcviku, kdy Gabriel neváhal pomoci princi, když se během cvičné šarvátky dostal do potíží. Tento moment mezi nimi vytvořil pouto, které se postupně měnilo v pevné přátelství. Gabriel oceňoval princovu lidskost a Rico si vážil jeho loajality, upřímnosti a schopnosti mluvit s ním bez přetvářky.
Díky této důvěře a také díky Gabrielovým schopnostem byl postupně povýšen z obyčejného vojáka na osobního strážce prince. Pro Gabriela to byla čest, ale také závazek, který bral s plnou vážností. Věděl, že jeho úkol není jen chránit Ricoův život, ale také stát po jeho boku jako přítel a důvěrník.
Navzdory novému postavení Gabriel nikdy nezapomněl na své kořeny. Často myslel na rodiče a na malý domek v Lisabonu, kde se naučil, že čest, tvrdá práce a odvaha jsou hodnoty, které mají cenu zlata. Jeho minulost z něj udělala muže, který si váží nejen síly, ale i lidskosti. A právě to z něj činí ideálního strážce – muže, který by za prince dal nejen svůj život, ale i své srdce.