Florianovo narození bylo začátkem série špatných rozhodnutí. Tedy, bylo to spíše už pokračováním. Narodil se mladé dívce v provincii Dominice, která sama sotva zvládala žít a starat se o sebe. Jeho početí bylo výsledkem nerozvážného a divokého mládí, které jeho matka prožívala, tudíž ani nevěděla, kdo je otcem. S těhotenstvím neplánovala a nechtěla v něm pokračovat, bohužel zákony nebylo lehké obejít, a tak dítě, které nechtěla, musela přivést na svět. Během těhotenství i ovšem k dítěti vytvořila vztah a sama sebe přesvědčila, že se o malého chlapečka zvládne postarat. Bohužel neměla tolik peněz a nedokázala se o malého chlapečka postarat, navíc se nechtěla vzdát svého divokého života. O Floriana se zvládla starat půl roku, i když chlapeček byl oproti jiným dětem zanedbaný. Poté když si jeho matka sama všímala, že chlapečkovi akorát ubližuje, rozhodla se ho vzdát. Nedá se říct, že to pro ni bylo těžké rozhodnutí, spíše naopak. Chlapečka se ujal dětský domov a chlapce se stal obyvatel osmé kasty. Dětství v dětském domově nebylo nejjednodušší. Od útlého dětství byl velmi citlivým chlapcem, a i přestože neznal nic jiného než život s ostatními nechtěnými dětmi, život tam pro něj byl těžký. Od malička trpěl úzkostmi a strašně rychle se upínal na sociální pracovnice, které mu nahrazovaly matku. Dokázal si vyvinout i k ostatním dětem velmi silnou citovou vazbu, což ho vždy ranilo, když poté dítě bylo adoptováno a jemu se s ním přetrhl kontakt. Na něj se štěstí neusmálo, proto na žádné lepší místo dlouho nešel. Jakmile s ním začala lomcovat puberta, začalo to s ním být těžší. Bojoval s těžkými úzkostmi, které neuměl zvládat. Někdy se jeho stavy obrátily dokonce do výbuchu agrese. Věc, kterou nikdy nezvládal, byla samota. Jakmile byl delší dobu sám, klidně jen v místnosti, úzkost se mu zvyšovala a on udělal cokoliv proto, aby si ho někdo všiml. Dětský domov ovšem nebyl nafukovací a dětí přibývalo více a více a museli udělat prostor, tudíž třináctiletého chlapce poslali do opatrovnického zařízení v Angeles, které bylo schopné se o více dětí postarat. Dostal tím možnost na lepší život, jelikož přece jen Angeles. Ovšem byl odtrhnutý od přátel, které měl mimo opatrovnické zařízení. Nepřesouval se sice sám, ale přece jen to byl výrazný zásah do jeho již tak nestabilního života. Nová provincie ho děsila, jelikož to bylo zcela něco jiného. I opatrovnické zařízení bylo jiné než na co byl zvyklý. Později začal objevovat jaké možnosti tato provincie nabízí. Z nějakého důvodu ho to nejvíce lákal modeling. Přišlo mu to jako možnost být vidět, což měl pocit, že od malička byl přehlížen. Přece jen nové zařízení bylo jiné i v dětech, o které se staral. Netrvalo to dlouho, než se chytl špatné skupinky. I přesto, že byl spíše více utáplým a úzkostným chlapcem, možnost být členem jakési rodiny ho lákala na tolik, že už neviděl jiné věci k tomu. Byl rád, že má konečně kolektiv, který o mezi sebe přijal. Chlapci měli i o dost starší přátele, kteří již nebyli pod zákonem. Tudíž se chlapci dostali k alkoholu či marihuaně. Později ovšem přišli i tvrdší drogy, které působily na Florianovu úzkosti pozitivním výsledkem. Najednou něco, s čím se trápil celý život, zmizelo díky jedné tabletce. Ovšem jednou se mu to nevyplatilo, jakožto někomu, komu chybělo pár týdnu do osmnáctých narozenin, na užívání drog přišli. Plno chlapců, kteří ho do toho navedli již dovršilo plnoletosti před ním, tudíž dostali další šanci ve vyšší kastě. Ovšem on, a ještě jeden chlapec, byli přistiženi pro užívání drog, proto se jim ani šíření šance nedostalo. Při dovršení plnoletosti na ně čekala krutá realita kastovního systému. Šance stát se někým jiným, než vývrhelem bez rodiny si sám zahodil díky omamným látkám, které mu dělaly dobře. Realita ho srazila na kolena, přičemž si uvědomil jak moc si pokazil život, když se ocitl na ulici s prázdnými kapsami. Kdyby byl ve své rodné provincii, aspoň trochu by tam zapadl, nebyl by tam jako pěst na oko. Ovšem v Angeles, bohaté provincii, kde sdílí královská rodina, působil jako spodina. Přece jen, taková spodina dokonce i byl. Jediné, co ho zajímalo byly stále drogy, které mu pomáhaly tuto krutou realitu přečkat. Díky nim poznal přátele, které mu nabízeli jak nocleh, tak to po čem toužil. Ovšem netoužil pouze po drogách, ale další věc po čem toužil byl pocit bezpečí a s tím jakási láska. Obojí se snažil najít u jiných chlapců, mnohdy u dost starších než byl on sám. Ale vždy oba dostali to co chtěli, tudíž obě strany byly spokojeny.
Když mu bylo 20 let, byl chycen při krádeži šperků, které chtěl následně prodat, aby měl peníze na splacení dluhů za drogy, ale také na obyčejné přežití. Ovšem jeho nepozornost se neobešla bez trestu. Na rok a půl byl zavřený. Za mřížemi měl aspoň teplo a měl co jíst, jenže co neměl byly drogy. Ani sám nevěřil, jak se na omamný látky stal závislý, ale během roku a půl poznal abstinenční příznaky, které ho dostaly ještě na větší dno. Zhoršila se mu úzkostná porucha, která ho dostala na špatné místo v jeho hlavě. Když se dostal ven, dlouho se z toho oklepával, což stále přetrvává i do teď. Ujali se ho ale přátelé, kteří mu poskytují zázemí i jídlo, tudíž není 24/7 na ulici a má teplé přístřeší, ke může spát. Sám se zapsal na veřejně prospěšné práce, kam chodí aby si trochu přičichl k normálnímu životu.