Ely Blackwell se narodil v provincii Hudson do aristokratické rodiny, která si zakládala na tradici, prestiži a vysokém vzdělání. Jeho matka, Margaret Blackwell, v něm od dětství viděla budoucího lékaře někoho váženého, kdo bude přínosem pro rodinné jméno. Jeho bratři, Nathaniel a Tobias, se stali právníkem a vojákem. Byli vysoké, statné postavy, přesný obraz toho, co si matka představovala jako správné muže Blackwellovy krve. Ely vedle nich vždycky vypadal jako slabý a kostnatý chlapec, který nikdy nebude dost silný, nikdy nebude dost mužný. Jeden ze dvou lidí, kdo mu občas projevil náznak pochopení, byl jeho otec. Nebyl tak tvrdý jako matka, ale nikdy proti ní nešel. Nehádal se s ní, nekřičel, jen mlčky sledoval, jak syn trpí pod jejíma přísnýma očima. Přesto tušil, že v sobě bojuje s dilematem. Možná si otec přál, aby mohl syna podpořit otevřeně, ale nedokázal to. Možná proto jednou v noci našel pod polštářem skrytý balíček starých kuchařských knih, nikdo se k nim nikdy nepřiznal, ale on věděl, že to musel být otec. Avšak v celé rodině však existovala jedna osoba, která ho nikdy neodsuzovala. Jeho mladší sestra Isabella. Isabella trpěla Beckerovou svalovou dystrofií, což bylo něco, co jejich rodiče nikdy nepřijali. Přestože ji nikdy neodmítli přímo, bylo jasné, že pro ně představovala skvrnu na dokonalém obraze rodiny Blackwellů. Ely ji ale měl rád. Byla jediným člověkem, s nímž si mohl opravdu povídat, jediným, komu důvěřoval. Často spolu trávili dlouhé večery v knihovně, kdy on listoval kuchařkami a ona četla romány, snili o jiném životě o životě, kde by nebyli omezeni očekáváními své matky. Čím víc na něj rodina tlačila, tím víc se dusil. Když mu bylo patnáct, už to nevydržel. Utekl. Peníze na cestu získal neustálým šetřením peněz a hlavně když vyhrál kuchařskou a cukrářskou soutěž v Hudsonu. Bylo to akorát na cestu do Waverly. Nic víc nic míň. Vzal si sebou své svazky starých kuchařek a rodinný prsten jako připomínku toho kdo byl. Nikdy jej neprodal, ač by mu to mohlo pomoct. Přes to všechno si vážil toho, odkud pocházel a ten prsten byl jediná vzpomínka na svou rodinu. To a staré fotky. Isabella byla jediná, komu řekl pravdu, že odchází a že se jednou vrátí. Sliboval jí, že si ji jednou vezme pryč, že společně utečou a budou žít jinak. Slib, který nikdy nesplnil. První měsíce ve Waverly byly horší, než si kdy dokázal představit. Myslel si, že snadno najde práci a začne nový život. Jenže realita byla krutější. Po dlouhých týdnech na ulici, hladu a odmítnutí se mu podařilo získat práci na benzínové pumpě. Byla to mizerná dřina, ale aspoň měl něco k jídlu a střechu nad hlavou. Myslel si, že v Waverly snadno najde práci a začne nový život. Jenže realita byla krutější. Po dlouhých týdnech na ulici, hladu a odmítnutí se mu podařilo získat práci na benzínové pumpě. Byla to mizerná dřina, ale aspoň měl něco k jídlu a střechu nad hlavou. Dlouhé noci, kdy musel pracovat, ho pronásledovaly a nechaly v něm strach z osamění a ticha. Od té doby nesnáší, když jí úplně sám vždycky musí mít kolem sebe hlasy, pohyb, byť jen tikot hodin nebo tiché rádio. Prázdné místnosti mu připomínají temné noci ve Waverly, kdy jediné, co slyšel, byl vítr, déšť a vlastní žaludek, křičící hlady. Jedním z jeho nejhorších démonů je ale pocit méněcennosti. Celý život ho přesvědčovali, že není dost silný, dost mužný, dost schopný. A i když si dnes věří jako kuchař, hluboko v sobě má stále strach, že selže, že matka měla pravdu, že kuchař je jen sluha a že on sám nikdy nebude ničím víc.
Jedné deštivé noci si ho všiml muž, který měl pronikavé oči a bílou zástěru pokrytou stopami od koření. Byl to mistr kuchař, kdysi slavný šéfkuchař královského dvora. Místo aby Elyho vyhnal, podal mu kus chleba. Zeptal se jej, proč pořád chodí, i když jej všichni vyhazují. Proč se pořád dívá přes okna. A on mu řekl pravdu, že chce vařit, ale nikdo mu nedá šanci, protože ho všichni vidí jen jako špínu na ulici. Ale mistr mu šanci dal se slovy, že má ukázat co umí a pokud selže, tak končí. První den byl katastrofa. Byl nemotorný, nervózní a téměř podpálil kuchyň. Čekal, že ho mistr vyhodí. Místo toho se jen zasmál. Dozvěděl se, že má elán. A tak začal Elyho skutečný výcvik. Učil se od úplného základu, ne jen jak vařit, ale i disciplíně, trpělivosti a umění poznat, kdy je jídlo opravdu dokonalé. Poprvé v životě našel někoho, kdo ho neodsuzoval, ale vedl. Po měsících tvrdé práce už věděl, že jeho cíl není jen utéct z domova. Chtěl dokázat, že má talent. Chtěl být nejlepší kuchař, jakého kdy svět viděl. Zjistil o sobě, že je neskutečně silný. Málokdo by dokázal vzdát se luxusního života a skončit dobrovolně na ulici. Mohl se kdykoli vrátit a jít mámě po vůli. On nechtěl. Nechtěl být nešťastný do konce svého života. Mistr, který kdysi Elymu dal šanci zemřel a veškeré své mění odkázal Elymu, protože sám žádné potomky neměl. Ely toho hned využil a zaplatil si postup v kastě. Padlo na to většina jeho dědictví ale nyní díky tomu může dělat, co tak miluje. Po několika letech v Waverly se proslavil svými inovativními recepty a mistrovskou precizností s noži. Jeho talent neunikl pozornosti, až jednoho dne přišla nabídka, která změnila jeho život. Královský dvůr v Angeles hledal posily do kuchyně na období Selekce. Byla to příležitost, jakou si nikdy ani nepředstavoval. Po letech boje a odříkání se měl ocitnout v samotném srdci Illey v královském paláci, kde budou jeho jídla ochutnávat šlechtici, princezny a možná i král. Tak se Ely Blackwell z chlapce, kterého vyhnali od každé restaurace, stal jedním z královských kuchařů. A tohle byl teprve začátek. Královská kuchyně v Angeles byla pro něj jako hlavního kuchaře obrovský úspěch, ale není to jeho konečná zastávka. Jeho skutečným snem je vrátit se do Hudsonu a otevřít si vlastní restauraci. Ne kvůli penězům, ne kvůli slávě, ale kvůli důkazu. Chce ukázat matce, že kuchař může být někdo. Že jídlo je víc než jen sloužení je to umění, věda, vášeň. A hlavně chce se postavit své minulosti. Možná i najít svou sestru. Protože sliby se mají dodržet.