Elodie se narodila do průměrné rodiny v šesté kastě jako nejstarší dcera. Už od narození na ní spočívala určitá zodpovědnost – byla tou první, která měla pomáhat rodičům a být vzorem pro ostatní sourozence. Postupně k ní přibyly ještě tři mladší sestry. Přestože jejich otec tajně toužil po synovi, nikdy nedával najevo zklamání. Naopak, své dcery miloval nadevše. Brzy zjistil, že s nimi jeho život není o nic méně naplněný – jejich smích dokázal rozzářit i ten nejšedivější den. Rodina vlastnila malou pekárnu, kde se pekl chléb i sladké pečivo. Otec pracoval od brzkého rána, a když byly dívky dost staré, začaly mu pomáhat. Elodie už od mala ráda přičichávala k vůni čerstvého těsta, sledovala, jak se bochníky zvedají v troubě, a přitom se učila trpělivosti. Její role ale nebyla jen v pekárně. Po boku matky v kuchyni objevovala kouzlo vaření a sladkého pečení. Zatímco matka ji učila základní recepty, Elodie se brzy naučila improvizovat – přidávala drobnosti, koření, barvy a chutě, které proměňovaly obyčejná jídla v malé zážitky, díky čemuž si chuť vypracovala natolik, aby poznala, co v jídle chybí či přebývá. Dětství nebylo bezstarostné, ale díky silnému poutu mezi sestrami se zdálo šťastné. Holky si navzájem pomáhaly, ať už v domácnosti, nebo ve škole. Často si hrály společně, zpívaly a povídaly si dlouho do noci. Elodie vždy chránila mladší sestry, starala se o ně jako malá druhá matka. Byla to pro ni samozřejmost – jejich radost byla její radostí. Když dospěla, rozhodla se odejít pracovat do paláce jako pomocná síla v kuchyni. Byla to šance vydělat více peněz a posílat je rodině. Odchod nebyl jednoduchý, ale věděla, že to dělá pro dobro všech. Každý dopis, který dostala od svých malých sester, jí dodával sílu. Jejich psaní, plné dětských kreseb a radosti z maličkostí, jí připomínalo, proč se tak snaží. V paláci se cítila překvapivě dobře. Milovala ruch kuchyně, zvuk hrnců, šustění surovin a vůně, které se linuly chodbami. Měla možnost učit se od zkušených kuchařů a brzy si získala jejich oblibu svou energií a chutí zkoušet nové věci. Ráda experimentovala s kombinacemi chutí, někdy i trochu riskovala, ale často z toho vznikaly nové, nečekané dobroty. Jejím snem se stalo otevřít si jednou vlastní cukrárnu, plnou barevných zákusků, kde by každý mohl na chvíli zapomenout na starosti. Elodie měla i jednu malou neřest – občas si schovávala drobné zbytky nebo nevyužité kousky dezertů a potají je nosila unaveným sluhům a přátelům. Bylo to pro ni způsobem, jak šířit radost, byla zkrátka laskavé a veselé děvčete, které má pro všechny vlídné slovo a úsměv. Často si při práci pobrukovala melodie, někdy zpívala, a tím dodávala kuchyni lehkou, pozitivní atmosféru.