







Constantina Alicia Velasquez

Země: Chile
Vzdělání: Soukromé
Status: Korunní princezna
Kasta: /
Věk: 24 let
Datum narození: 16.08.
Znamení: Lev
Výška: 169 cm
Barva vlasů: Medová zrz
Barva očí: Zelená
Rodina:
-
Otec - Philippe Velasquez,
-
Matka - Charlotte Alicia Velasquez
-
Mladší bratr - Matias Velasquez
-
Mladší sestra - Emillia Charlotte Velasquez,
-
Spousta bratranců a sestřenic
FC: Eden Polani
Zájmy: jízda na koni, malování a jóga, společenské tanec, pozorování hvězd, móda, cizé jazyky, flirtování, čtení knih, společenské akce a večírky
Vlastnosti: upřímná, odvážná, tvrdohlavá, jízlivá, flirtujicí, chladná, nedůvěřivá





"Just because it’s hard doesn’t mean it’s impossible. You can do it!"
Zajímavosti
-
Jakmile se někdo pokouší dostat k ní blíže, tak má tendenci se stahovat do sebe a budovat si znovu své hradby.
-
Má alergii na jahody a proto se všem pokrmům, které je obsahují vyhýbá.
-
Její menší fóbie je ze zrady. Bojí se, že by se její minulost opakovala.
-
Miluje lamy, jelikož je její rodina vlastní. Tak si jednu lamu přivlastnila a dokonce i vychovala.



Charakter
Každý o Constantině hovoří, že je neuvěřitelně krásná. Neboli medově zrzavá kráska s chladným srdcem. Po své matce zdědila plné rty s výraznými rysy, hubenější postavu a plná ňadra. Často působí jako vznětlivá žena. Je velmi ostražitá a tvrdohlavá. Chová se chladně, odměřeně, protože si nad svými emocemi, srdcem a myslí vybudovala neproniknutelnou fasádu. Její maska je tak dokonalá, že lidé kolem ní netuší, jestli ji mají nenávidět, nebo se jí bát. Nechybí jí ani upřímnost, která doslova čeká, až bude moct vyplout na povrch. Je přímým člověkem, který se nebojí říct svůj názor pěkně nahlas a od plic. Když jí něco vadí, je to dost vidět. Ač to však na první pohled nepůsobí, Constantina by nikdy nedopustila, aby se její rodině něco stalo. Jako nejstarší sestra vždy cítila odpovědnost za ochranu sourozenců, i když si ke své mladší sestře nikdy úplně nenašly cestu. Přesto by pro ni, stejně jako pro zbytek rodiny a svou zemi, obětovala cokoliv. Jako korunní princezna měla své povinnosti. Zábava musela jít vždy stranou. Musela se soustředit na historii svého rodu, historii její země a její ekonomiku a též se i naučit mezinárodní vztahy a jak se v nich pohybovat. Musela být jak diplomatka, tak i politička a hlavně i budoucí následnicí trůnu. Musela se před celým světem uzavřít a naučit se skrývat všechny své slabiny, aby je nikdo proti ní nepoužil. To je také jedním z důvodů, proč těžko připouští hlubší citové emoce, zvlášť po svém posledním vztahu. Od té doby bojuje s důvěrou, a i když trpěla menším traumatem, tvrdohlavě odmítala přátelskou či rodinnou pomoc. Chtěla se s tím vypořádat sama. V hloubi duše ale toužila po pomstě. Naopak od své mladší sestry v lukostřelbě nikdy nevynikala a spíše se nechala vést matkou a dvorními učiteli. Zato vyniká v jízdě na koni, kterou miluje a využívá při každé možné příležitosti. V sobě skrývá i uměleckou duši. Ve volném čase se zavírá do svého menšího ateliéru, kde tvoří obrazy unášené její představivostí. Své výtvory nikomu neukazuje, jsou to především skryté frustrace a emoce, které jinak drží hluboko uvnitř. Další její zálibou jsou společenské tance. Jako princezna musela ovládnout vše. Od samotného valčíku až po tradiční tance jiných zemí. Umí i několik jazyků, kromě portugalštiny a španělštiny dokonale ovládá angličtinu, francouzštinu a italštinu. Ráda by se časem naučila také čínsky a rusky. Móda je její slabostí. Miluje krásné kousky, jemné textilie a originální styl, který ladí s pečlivě vybranými doplňky. Na rozdíl od své mladší sestry vyhledává spíše klid a ticho než adrenalin. Jóga či noční pozorování hvězd jsou pro ni formou úniku. Dokonce se naučila rozpoznávat různá souhvězdí, která ji fascinují. V hloubi duše by si přála mít po svém boku někoho, kdo by s ní sdílel vášeň pro věci, které miluje. Ale zároveň se bojí pustit si někoho příliš blízko, aby to nedopadlo stejně bolestně jako posledně. Přátel má málo. Jednu či dvě Dvorní dámy, kterým dovolila přiblížit se za svou bariéru. Jen u nich našla jistou míru důvěry a možnost se v těžkých chvílích na ně obrátit.




Minulost
Constantina se narodila šestnáctého srpna jako prvorozená dcera královské rodiny Duque. Už od jejího prvního nadechnutí bylo jasné, že na jejích bedrech bude spočívat tíha budoucnosti země. Jméno dostala záměrně – mělo symbolizovat sílu a odhodlání, vlastnosti, které se od korunní princezny očekávaly. Byla dítětem, které rodiče milovali, ale zároveň na něm ležela přísnější pravidla než na jejích sourozencích. V dětství působila jako neposedné a zvídavé děvče, které dokázalo zaměstnance paláce pěkně potrápit. Časem se však její život začal odvíjet v přísně nalinkovaných kolejích. Zatímco sourozenci měli více volnosti a mohli si užívat her, Constantina musela trávit dny studiem ekonomiky, etikety, historie, jazyků a nespočtu dalších předmětů, které byly nezbytné pro budoucí vladařku. Nešlo o možnost volby – na rozdíl od nich ona nikdy neměla na výběr. Rozdíl mezi ní a její mladší sestrou byl patrný už od raného věku. Constantina byla klidná, soustředěná a podřizovala se povinnostem, zatímco její sestra působila jako rodinný živel - někdy až příliš vzdorovitý a nespoutaný. Rodiče to často uvádělo do rozpaků, a proto se ještě více upínali k Constantině, v níž viděli jistotu a řád. Jejich bratr nacházel více porozumění právě u rebelující sestry, a i když to Constantině připomínalo jejich odlišnost, nikdy se necítila odstrčená. Vždy chápala, že sourozenecké pouto může mít různé podoby. V dospívání se ale nechala unést první velkou láskou. Mladý baron, okouzlující a pozorný, se stal jejím útočištěm před tíhou povinností. Constantina mu darovala důvěru, srdce i panenství. Myslela si, že našla skutečného partnera, který ji vidí ne jako princeznu, ale jako ženu. O to krutější bylo zjištění, že baron měl hned několik dalších milenek a cynicky čekal, která z nich mu dá dědice. Mezi nimi byla i její vlastní sestra. Zrada byla dvojí – ztráta lásky i pocitu bezpečí v rodině. Přesto právě v té chvíli se se sestrou dokázaly spojit a společně ho odmítnout. Nebylo to smíření v pravém slova smyslu, ale ukázalo se, že v krizových okamžicích dokáží stát na jedné straně. Constantina se pak ještě víc uzavřela do sebe. Svou bolest přemalovávala do obrazů, které tvořila v soukromí ateliéru, a soustředila se na studium. Rozhodla se, že city už nikdy nesmí převážit nad povinnostmi. V této době se začalo také mluvit o nadcházející Selekci. Constantina, coby korunní princezna, měla zastupovat svou zemi, upevnit nové spojenectví a možná najít i partnera, který by sdílel její břemeno vlády. Sama ale věděla, že po zkušenostech z minulosti už nebude tak snadné, aby někoho vpustila blíž ke svému srdci.




