Na první pohled působí Clementine Martens jako žena, která má naprosto jasno v tom, kdo je a co chce. Její chování se vyznačuje přesností a disciplinovaností, jež na okolí může působit až odstrašujícím dojmem. Její tvář málokdy rozzáří spontánní úsměv a její slova bývají promyšlená, stručná, všeříkající a nezřídka zabarvená přísností, která jasně ukazuje na to, že s ní není radno si zahrávat. Je především žena, která se naučila mít věci pod kontrolou. Ve své práci je známá pro svou preciznost – žádný detail jí neunikne, každý dokument musí být v pořádku, každá audience dokonale připravená, každý časový plán pevně zajištěný. Pro ni je nepředstavitelné něco zanedbat, protože věří, že i jediná drobná nedokonalost by mohla vést k větším problémům. Tato její stránka, často oceňovaná císařovnou a celým palácem, ji však někdy činí obtížnou pro ty, kteří pracují po jejím boku. Není člověkem, který by odpustil lajdáctví nebo přehlédnutí, naopak, dokáže být velmi ostrá a nekompromisní, když vidí, že někdo nebere svou práci tak vážně jako ona. Její neústupnost se pojí s tvrdohlavostí, která Clementine nutí stát si za svým i v situacích, kdy by bylo snazší ustoupit. Její kolegové dobře vědí, že pokud se Clementine rozhodne pro určitý postup, bude velmi těžké ji přesvědčit o opaku. Tato odhodlanost ji činí spolehlivou, když se pro něco rozhodne, dotáhne to do konce, ale také někdy neoblomnou až k nepříjemnosti. Pro ni kompromis často znamená slabost a slabost je něco, co si před sebou ani před ostatními nechce dovolit ukázat. Zároveň však není bezcitná. Její vnitřní svět je mnohem citlivější, než by se mohlo zdát. V hloubi duše je to žena, která byla kdysi něžná a zasněná, dítě, které snilo o princeznách, palácích a světě plném krásy. Tato stránka jí zůstala, jen je pečlivě ukrytá pod vrstvami disciplíny a tvrdosti. Clementine si totiž vytvořila přesvědčení, že jemnost a zranitelnost jí neotevřou cestu k úspěchu. Aby dosáhla svého cíle, musela tyto aspekty své osobnosti zatlačit do pozadí. Přesto občas prosvitnou, většinou, když je o samotě. Je velmi ambiciózní, což je další z jejích výrazných rysů. Je člověk, který se nikdy nespokojí s málem. Už od dětství věděla, že chce víc než průměrný život, a tento vnitřní motor ji pohání neustále kupředu. Snaží se být nejlepší, být nepostradatelná, být ta, na kterou se císařovna může kdykoli spolehnout. Tato ambice jí dává energii, ale zároveň ji staví do pozice, kdy je vůči sobě extrémně kritická. Sebemenší selhání si neodpustí a dokáže se trestat dlouho poté, co ostatní na její chybu dávno zapomněli. V očích jiných lidí může působit odměřeně, někdy dokonce chladně. Její smysl pro humor se zdá být potlačený a spontánnost jí není vlastní. V místnosti, kde se všichni smějí a uvolňují, je často ona tou, která udržuje seriózní tvář a dává najevo, že je potřeba zachovat dekorum. To ji může odcizovat, ale zároveň jí to přináší respekt – nikdo nepochybuje, že Clementine je profesionálka, která ví, co dělá. V soukromí je však jiná, ti, kdo ji znají opravdu dobře, vědí, že její přísnost je jen maskou. V nitru je schopná silné empatie a hluboké starostlivosti o ty, na kterých jí záleží. Císařovnu i císaře respektuje bez výhrad, jsou pro ni symbolem moci a pořádku, který je třeba udržovat. S princem Jianem je to však složitější. Na jedné straně chápe svou roli asistentky, která musí zůstat nestranná a profesionální. Na druhé straně si k němu dovolí víc než k ostatním členům rodiny. Nebojí se mu ukázat nesouhlas, a to i za cenu, že riskuje jeho nevoli. Je to směs povinnosti a neústupnosti – Clementine ví, že má zodpovědnost za jeho jednání, a pokud si myslí, že se chová nerozumně, naservíruje mu to na stříbrném podnose přímo pod nos. To, že se vypracovala na pozici asistentky císařovny, jí dodává pocit důležitosti, a ona si je této důležitosti dobře vědoma. Občas se chová nadřazeně vůči lidem, kteří nejsou součástí paláce, nebo k těm, kteří podle ní neberou své povinnosti dost vážně. Není to zlomyslnost, ale spíše její přesvědčení, že jen tvrdá práce a disciplína mají hodnotu. Přestože někdy může působit elitářsky, ve skutečnosti je to pro ni způsob, jak si potvrzovat, že její úsilí nebylo zbytečné.