Ava Mae Brennan se narodila do vlivné rodiny diplomatů v Irsku, kde se povinnost a čest stavěly nad osobní touhy. Od malička byla vychovávána v prostředí, kde se od ní očekávalo dokonalé chování, výborné výsledky a schopnost jednat s rozvahou. Její otec, Declan Brennan, byl uznávaný diplomat – přísný muž, který v ní chtěl vidět své pokračování. Matka Moira byla jeho pravým opakem, jemná a vřelá, a snažila se dceru chránit před tvrdostí světa, který její manžel považoval za přirozený.
Ava vyrůstala mezi těmito dvěma póly – mezi povinností a svobodou. Chtěla otci dokázat, že je schopná, že jeho jméno nepošpiní, ale zároveň v sobě cítila silnou touhu po životě mimo přísně nalinkovaná pravidla. Právě to ji vedlo ke studiu na univerzitě v Dublinu, kde poprvé pocítila chuť nezávislosti.
Tam potkala Holdena.
Byl cizinec – tichý, vzdělaný a jiný, než byli lidé, mezi kterými se doposud pohybovala. Zpočátku ji zaujal jen svým klidem a přemýšlivostí, ale postupně se mezi nimi vytvořilo hluboké pouto. Nebyla to láska na první pohled, spíš pomalé, jisté poznávání. Sdíleli společné večery nad knihami, dlouhé rozhovory o světě i tichá porozumění beze slov.
Drželi svůj vztah v soukromí, částečně i proto, že Ava věděla, že její otec by ho neschválil. Holden nepocházel z rodiny, která by odpovídala postavení Brennanových – a pro Declana byla společenská rovnost základ. Ava to ale neřešila. S Holdenem poprvé necítila tlak. Měla pocit, že může dýchat.
Když ji po několika letech požádal o ruku, řekla ano.
Bylo to rozhodnutí z lásky, ale i z odvahy. Jenže v tu chvíli se její svět začal rozpadat. Zasnoubení se rozneslo a její otec se o něm dozvěděl. Nepřišel křik, ani scéna, jen chladné ticho. Otec se s ní přestal bavit, ignoroval ji celé týdny, a pak jí napsal dopis – stručný, bez emocí, ve kterém jí dal ultimátum: buď zruší zásnuby, nebo se může rozloučit se vším, co doposud vybudovala.
Ava váhala. Dlouho.
Milovala Holdena, ale věděla, že pokud otce neposlechne, ztratí nejen jeho, ale i vše, k čemu ji celý život vedli. Nakonec zásnuby zrušila. Ne z přesvědčení, ale ze zoufalství. Holden nikdy nepoznal pravý důvod – myslel si, že se zkrátka rozmyslela.
Po čase otec onemocněl a Ava s ním zůstala do jeho posledních dnů. Nikdy se už o Holdenovi nezmínil, ale krátce před smrtí jí řekl, že je rád, že „pochopila, co znamená být Brennanová“. Ta věta ji poznamenala víc, než si kdy přiznala.
Po jeho smrti odešla z Irska. Chtěla začít znovu, daleko od vzpomínek a bolesti. Nabídku pracovat v Illéy jako diplomatka přijala téměř okamžitě – netušila, že se tím osud znovu stočí do kruhu. Illéy je totiž Holdenova země. A ačkoliv už roky nepromluvili, její srdce si ho pamatuje dodnes.