Amani Simon je zosobněním jemnosti a síly v jednom. Na první pohled působí klidně, s úsměvem, který dokáže utišit napjatou atmosféru a přinést do místnosti světlo, i když se kolem ní dějí dvorské bouře. Není to typ člověka, který by se snažil být vidět, ale když už promluví, lidé ji poslouchají. Má přirozenou autoritu, která nepramení z moci, ale z empatie, z pochopení a z její schopnosti dívat se na svět bez předsudků.

Amani je hluboce empatická. Naslouchá s opravdovým zájmem, ne proto, aby odpověděla, ale aby porozuměla. Umí se vcítit i do lidí, kteří ji zraňují, a přestože ji to někdy vyčerpává, nedokáže přestat. Vyrůstala mezi kontrasty. Mezi bohatstvím přírody a chudobou lidí, mezi světem rezervace a realitou městských ulic. A právě to jí dalo dar chápat různé vrstvy společnosti. Když se později ocitla v přepychovém prostředí indonéského paláce, nikdy neztratila vědomí, odkud pochází. Luxus ji okouzluje, ale nikdy ji nezaslepí.

Je energická a spontánní, někdy možná až moc pro prostředí dvora. Občas se zapomene a rozesměje uprostřed formální večeře. Všechno, co dělá, dělá s vášní, ať už jde o přípravu agendy pro princeznu, nebo o pomoc personálu s výzdobou na slavnost. Umí být důsledná, ale nikdy chladná. Pro ni má všechno duši, práce, lidé, i věci, které ostatní považují za bezvýznamné.

Loajalita je pro ni víc než jen vlastnost. Je to princip, podle kterého žije. Ke své princezně je oddaná nejen z povinnosti, ale z opravdové náklonnosti. Princezna pro ni není jen panovnická postava, ale přítelkyně, které si váží. Stojí při ni v těžkých chvílích, často i za cenu vlastního klidu. Dokáže mlčet, když je potřeba chránit princeznino soukromí, a promluvit, když cítí, že ji ostatní nevidí takovou, jaká opravdu je. V paláci si vysloužila respekt, i když není z krve modré. Možná právě proto. Protože není z dvora, a přesto ho dokáže chápat. Amani je idealista s nohama na zemi. Věří, že svět se dá měnit k lepšímu, ale už dávno pochopila, že změna nezačíná v revolucích, ale v malých krocích. V úsměvu, v pomoci druhému, v odvaze být laskavý tam, kde vládne chlad. Její největší sen, otevřít vzdělávací projekt pro dívky z chudších oblastí Tanzanie, není jen hezká představa, ale plán, který si v sobě tiše nosí. Sbírá kontakty, informace, inspiraci. Věří, že jednoho dne se vrátí domů a skutečně něco vybuduje.

Její trpělivost je obdivuhodná. Dokáže snášet chaos i tlak s klidem, který by jiným dávno došel. Když se kolem všechno hroutí, Amani zůstává v naprostém klidu. Věří, že i bouře mají své důvody. Není však naivní, viděla dost bolesti i chudoby, aby věděla, že svět není spravedlivý. Ale i přesto se rozhodla být laskavá. Pod svým vyrovnaným povrchem skrývá křehkost, o které málokdo ví. Občas ji přepadnou pochybnosti, jestli skutečně někam patří. Je napůl z Afriky, napůl z Austrálie, žije v Indonésii. Často se cítí jako mezi světy, jako by nikde nebyla doma úplně. Možná proto si domov nese v srdci, ne v místě. Amani má také svůj zvláštní druh klidu, vnitřní mír, který však neznamená pasivitu. Když se postaví za něco, dělá to s tichou rozhodností. Nepotřebuje křičet, aby ji bylo slyšet. Umí přesvědčit bez nátlaku, přimět lidi přemýšlet, aniž by je soudila.

Amani žije s diabetem druhého typu, což je pro ni každodenní připomínka, že péče o sebe je stejně důležitá jako péče o druhé. Naučila se pečlivě sledovat svůj jídelníček, pravidelně měřit hladinu cukru a plánovat aktivity tak, aby své tělo nepřetížila. Tento stav ji naučil disciplíně a trpělivosti. Ví jaké je to být závislá na drobných každodenních rozhodnutích, která mohou ovlivnit celý den. Nikdy nechce, aby její nemoc určovala, kdo je, a vždy hledá způsoby, jak si zachovat energii a radost ze života, ať už jde o práci v paláci, dobrovolnictví nebo čas strávený s přáteli.