Minulost

Tak jako v každé zemi, tak ani na území té irské nebylo výjimkou, že se bohaté a historicky hluboko sahající rody znají navzájem. Zejména potomci manželů, kteří je nenápadně seznamují navzájem, aby došlo k uchování silných a bohatých rodů. V rodině O’Leary to nebylo nijak jiné, sám Tiernan si chtěl vzít bohatou slečnu, kterou bude moct on opečovávat a zajišťovat, zatímco ona se mu bude starat o rodinu, vždy byl zastánce starých zvyků. Na jedné akci se seznámil s potomky rodu Doherty, ve kterém se nacházely dvě dívky a jeden chlapec. Nejdříve se seznámil Neasou, se kterou to vypadalo, že přejdou i randění a celkově to vypadalo dobře do té doby, než se Tiernan dal do rozhovoru s její sestrou, Delaynou. Bylo na ní něco, co ho učarovalo. Jestli to byla její energie, její zápal pro věc nebo rozlítanost, kterou toužil ukončit. Její divokost a temperament mu ukradli srdce a rázem to, že chtěl klidnou ženu bylo pryč. Šlo mu to s ním velmi dobře, a jí vyhovovalo, že ji krotí, což se jemu také líbilo. Zamilovali se do sebe, alespoň si to jejich mladá srdce myslela, proto Tiernan požádal Delaynu o ruku. Netrvalo to dlouho a do jejich nové rodinky jim přibyl uzlíček radosti a štěstí, malá Alannah. Byla to radost pro obě rodiny a Alannah byla nejvíce milované dítě na světě. V tu dobu byl i mladý pár spokojený, konečně usazený na místě. Rok od roku ovšem jejich spokojenost klesala a snažili se ji zvýšit druhým dítětem, které se jim také zanedlouho narodilo. Tedy čtyři roky od Alannah se jim narodila druhá holčička, Eireann. Malá Alannah byla ráda, že bude mít malou sestřičku a budou moct spolu podnikat různá dobrodružství. Zdědila temperament a zvídavost po matce, tudíž byla dítě plné energie. Její otec ale toužil po tom, aby se již už od malička učila pravidlům a aby v budoucnosti nebyla divoká, jako její matka. Tudíž zatímco jí matka dávala svobodu a chtěla, aby si užívala dětství, její otec ji chtěl mít pod kontrolou a nejlépe ji vidět v knihách pravidel a etiky a různých učebnicích. Doba, kdy její otec byl milující, nebo se aspoň tak zdál, byla pryč stejně jako láska mezi jejími rodiči. Její otec se stal přísným rodičem a s matkou měl stále neshody. Ta chtěla pro svoje holčičky to nejlepší, a aby si mohly vybrat v budoucnosti, co chtějí dělat, hlavně aby byly šťastné. Sama chtěla ještě studovat, jelikož si chtěla dodělat druhou vysokou školu, jakožto velmi ambiciózní žena, ale bohužel Tiernan, zastánce starých, tradičních hodnot, ji viděl jako ženu v domácnosti, která se má pouze starat o něj a děti.
Když bylo Alannah deset let, její matka od nich utekla. Tedy, utekla zásadně od jejího otce, který se jí naučil psychicky týrat a občas přidal i něco fyzického, což později implikoval i právě na své děti. Nechtěla mu nechávat její dvě malé holčičky, Alannah by s ní šla hned, na rozdíl od Eireann, která byla tátova holčička. Bohužel otec, jakožto někdo pracující u královského dvora na vysoké pozici si uměl zařídit, aby jeho děti neměli nárok se s matkou vidět. Prakticky vše otočil proti ní, přičemž byl na ní uvalen soudní zákaz své děti vidět. Nakecal jim, že to ona byla v rodině ta nestabilní, že děti zanedbávala, a dokonce je fyzicky týrala. Malá Eireann se jako tátova holčička chopila lží a vše to odkývala a dělala, jako by to byla pravda, dokonce si lži vymýšlela i na sestru, aby v ní měl otec větší důvěru. Na rozdíl právě od Alannah, která se vydala na cestu rebelie. Nechtěla být někým, kdo bude nést dál tradiční hodnoty, jako by se snad žilo stále ve středověku. Chtěla se již od dětství vzdělávat, což jediné bylo možné, pod vlivem jejího otce. Bohužel ji nedával knihy, které by ji opravdu zajímaly, dle jeho slov jí nezajímal ženský obor. Chtěla vždy být někým, kdo bude moct pomáhat Irsku a spolupracovat s královskou rodinou, stejně jako to dělal právě její otec. Jen to chtěla dělat tím správným směrem. Puberta s ní lámala a otci dělala samé naschvály a ona sama se začala měnit. Z holčičky, která možná ještě ve čtyřech letech litovala toho, že nenese status princezny, se stala dívka, které je téměř vše jedno, jelikož jejím hlavním cílem bylo jít proti svému otci. Jenže odsekávání, odmlouvání, neplnění domácích povinností bylo akorát něco, co končilo pohlavky, fackami a údery někdy tak silnými, že pozůstatky nešly zamaskovat ani make-upem. Ze začátku poté co schytala ránu se zavřela s brekem na celý den do svého pokoje. Poté se už rány naučila přijímat s kamenným výrazem a na veřejnosti dělat, že prohrála bitvu se schody, brečela až v soukromí svého pokoje.
I přestože se její sestra Eireann naučila být otcova ovečka, ani ona se občas nevyhnula nějaké té ráně. Ale Alannah, i přestože se sestrou nesdílely stejné názory, vždy se jí v hádkách zastávala a snažila se jí před vším chránit. I když to znamenalo vzít trest, tedy ve většině případech ránu, za ni. Na Eireann to nebylo vidět, bála se to říct nahlas, ale byla ji za to vděčná.
Její období vzdoru nevypadalo, že by někdy mělo brzdit a přiblížit se konci. Ba právě naopak. Její vzdor vůči otci se postupně stal součástí její identity – od krátkých černých vlasů a tetování až po piercingy a oblečení. Jelikož měla zákaz téměř všeho, musela se i za zábavou plížit ven. Jejich komorná často raději dělala, že o ničem neví. I přestože už Alannah toužila po klid, nikdy nevěděla, jaké je to se bavit, proto to chtěla zkoušet. Chtěla zažít dopívání tak, jak by dospívající dívka měla. Především chtěla poznávat i romantickou část života a strany mince. Byla si jistá, že čistě k mužům to rozhodně necítí, a to hlavně skrze silnou nedůvěru způsobenou otcem. Proto jednou v osmnácti vyrazila na akci do klubu do města, která se ji stala osudnou. Poznala tam dívku, se kterou chtěla strávit večer. Vše bylo ideální a krásné, téměř zapomněla na všechny neduhy. Jenže co už nevěděla bylo, že její sestra ji z okna svého pokoje viděla odcházet. A šla to říct otci. Otec ji hledal všude po městě, po všech klubech i barech, nepříčetný. Našel ji před klubem v náruči druhé dívky, zrovna zaneprázdněny prohlížením si ústních dutin navzájem. Jestli něco nedokázal opravdu unést, bylo to právě toto. Ihned ji odvlékl domů, jelikož nechtěl, kromě facky, kterou Alannah daroval přímo před druhou dívkou, dělat scény, které by mu poškodily pověst, kterou si tak moc snaží držet nedotčenou. Bylo to pro něj neslýchané, aby něco měla s dívkou, jakožto zastánce zastaralých názorů tímto přímo opovrhoval. Hádka neměla konce a eskalovala velice rychle. Alannah plná vzteku, který ze sebe ještě neuměla ventilovat, mu facku opětovala. Nebylo jasné, kdo z nich je více v šoku, ale jedno jasné bylo. Nebude tady ani o sekundu déle, jí sdělil, přičemž ji vyhodil před dveře domu. Zakrátko jí sestra, kupodivu s brekem, šla donést kufry s jejími věcmi. Plakala, tohle přece nechtěla, chtěla jí jen potrestat, že stále porušuje pravidla! Tohohle docílit nikdy nechtěla! A zatímco ji objímala, v Alannah se praly smíšené pocity. Nevěděla, jestli dříve sestru nenávidět nebo jí litovat. Přece jenom nechávat ji zde ji drásalo nervy, ale nabídku, aby šla s ní odmítla ze strachu.
Ona zůstala sama, v osmnácti letech. Byla již dospělá, ale nevěděla, co má dělat. Celý její život se pomalu sypal celé její dospívání, ale nyní ty ruiny byly na prach a popel. Byla na pokraji psychických sil. O matce věděla jen něco málo od tety, ale z delší doby a podle toho neměla být ani v Irsku. Proto se vydala právě za tetou, sestrou své matky. Žila naštěstí nedaleko, o pár měst dál. Když k ní dorazila, teta Neasa i její manžel ji přivítali s otevřenou náručí. Tím, že měli pouze jenom jednoho syna, ujali se jí se vším všudy. Měla u nich domov, který potřebovala celé své dětství a hlavně dospívání. Dokonce ji zaplatili vysokou školu, aby se mohla držet toho, co chtěla. Vybrala si obory obranná a bezpečnostní studia a spojila to s mezinárodními vztahy. Do studia se opět ambiciózně zajela, o to více, když se po dvou letech dozvěděla, že její otec vzal post ministra obrany. Rozhodla se, že tuto pozici převezme ona. Líbil se jí tento post a věděla, že jejímu otci také. Ale ministrem mohl být jen jeden z nich. Po dokončení vysoké školy dostala pozici diplomata, čímž byla ve svém cíli o něco blíže. Když se jí naskytla možnost vycestovat do Illey, hned ji vzala. Chtěla cestovat, a hlavně to brala jako další pracovní příležitost, kde nabude nové dojmy, které bude moci využít v Irsku.